Úvodem:
V sobotu 23.8.2003 jsem se zúčastnil scalecombatové soutěže "Bitva
o Kobří kůži". Protože můj opencombatový Ki-61-Kai
není zcela v souladu s pravidly ACES combatu konzultoval jsem radši předem
své přihlášení s pořadatelem - byl jsem přijat (díky Fíku a Kobro).
Celá akce pro mne a mého mechanika Zdeňka Ludvíka začala odjezdem v pátek
odpoledne z Teplic do Kynšperka na "klubové" letiště Cobra Fighters
sqadron zvané Vrakoviště. Tady jsme se setkali s hlavním organizátorem
Kobrou, Kikim Popivčákem (loňský mistr světa z WASG v Žamberku), Rampou
a dalšími. Okoukli jsme co hoši mají. Rampa ladil dvoumetrovou extru.
Párkrát vzlétl a na to že prý létal druhý den to bylo docela slušné. Při
jednom "ladění" přišel Rampa na závadu na servu sytiče a než
sehnal nové servo dlouho nelétal. Já se Zdeňkem jsme vytáhli kombaty.
Zdenek časně zrána postavil nový trup na Ataka a tak ho chtěl zalétnout
(předchozí trup už dostal takových ran, že skončil bez lítosti v popelnici).
Trochu nervózní ze silnějšího větru a hlavně z okukujících modelářů nahodil
motor a hodil Ataka do vzduchu. Prvních pár vteřin bylo kvůli velkým výchylkám
hodně divokých, ale Atak nezklamal a po chvíli zvykání si pilota na reakce
modelu se let zklidnil. Po přistání doladil velikosti výchylek na rozumnou
míru a další lety probíhaly v poklidu. Já připravil k letu Kikinu (Ki-61)
s novou modrou vrtulí MA8/3 a chtěl jsem zkusit starty tak jak by měly
probíhat na zítřejší soutěži. Po prvním Zdeňkovo odhodu jsem měl docela
co dělat abych model neuzemnil, ale dál už bylo vše v pohodě. Masterky
jsou prostě bomba a 8/3 dvaapůlce báječně sedí. Kikina nezklamala a byla
připravena do boje tak jsem ještě provětral Ataka. Měl jsem s sebou i
REEPPa (funflyerovský akrobat na 8ccm)
a těšil jsem se na vzlety a přistání z/na pěkné asfaltové dráhy. Obojí
jsme model i já dobře zvládli. Lety samotné nebyly bohužel kvůli větru
nic moc. Navíc od druhého letu nějak začal zlobit motor - jeho výkon byl
slabší. Příčinu se mi zjistit nepovedlo, ale přičítal bych to nevhodnému
palivu. Z výfuku se i při plných otáčkách dost kouřilo takže podle mě
je moc oleje (palivo 80/20), zkusím 85/15. Začalo se smrákat tak jsme
se Zdeňkem dali ještě jeden let. Při jednom téměř kontaktu se Zdeněk asi
lekl a Ataka uzemnil, nic závažného - jen upadlá motorová přepážka. Tím
jsme skončili a jeli jsme k Fíkovi, který nám nabídnul přespání.
U Fíka jsme nemohli neprohlédnout si jeho dílnu. Následovalo modelářské
kafrání, které se zvrhlo ve hru na kytary, basu a chvilku i na foukací
harmoniku. Fíkovi (tedy Fík se svou manželkou a dcerou) jsou hudebně nadaní
a tak jsme hráli a zpívali asi do půlnoci. V přestávkách mezi zpěvem jsme
probírali další modelářská témata. Mimo jiné došlo také na střídavý motorek
z CD-rom mechaniky. Fík ho podle známého schématu převinul a úspěšně s
ním honí malé samokřídlo Tom z produkce FreeAiru.
To v nás, hlavně ve Zdeňkovi, zapustilo myšlenku také to zkusit. Přeci
jen létat na dvě LiIonky 1800mAh s malým samokřídlem s motorem skoro zadarmo
přes 40min na plný plyn je silná motivace. Jen ten regulátor ...
K soutěži:
Ráno jsme popojeli na místo konání do Jenišova u Karlových Varů. Sešlo
se celkem 10 soutěžících. Na úvodním briefingu Kobra coby hlavní pořadatel
seznámil všechny s pravidly a předpokládaným průběhem soutěže. Sám bohužel
nelétal, ale z vlastní zkušenosti vím, že najednou pořádat a létat prostě
nejde. Soutěž byla rozlosována do tří kol po dvou heatech + závěrečné
finále. Byl jsem vylosován hned do prvního heatu. No co, tak to bude holt
hned naostro i když jsem si v duchu přál abych byl vylosován až do druhého
heatu. Naštěstí los byl milosrdný a největší ukrutňáci (Rampa, Kiki, Dan
Pék) byli v druhém heatu.
Průběh soutěže:
Obával jsem se startu ve stylu Le Mans, ale kupodivu jsem ho zvládl
nejlépe a do heatu odstartoval jako první. Na nebi bylo rušno. Moje Kikina
sváděla vyrovnaný souboj s ostatními scalecombatovými brusy a nezadala
si s nimi ani rychlostí. Asi v polovině heatu jsem se ťuknul s jiným modelem
a i když jsme oba pokračovali dál tak s Kikinou nebylo něco v pořádku.
Radši jsem přistál. Jako na potvoru jsem dostal ránu do táhla k pravému
křidélku, to se ohnulo a křidélko bylo v neutrálu vychýleno. Náprava kleštěmi
byla snadná a znovu vzhůru do boje. Opravou jsem strávil asi minutu -
škoda bodů. Uhájil jsem stuhu. Jestli se nepletu, tak v tomto heatu moc
seků nebylo. Druhý heat prvního kola probíhal podstatně razantněji a za
chvíli se na náběžkách modelů začaly hromadit seklé stuhy. V druhém kole
jsem opět startoval v prvním heatu spolu s Rampou a Kikim. Tenhle heat
se moc nepovedl. Odstartoval jsem první s Rampou. Ten se mě hned po startu
snažil seknout ale minul. Jak mě přelétnul tak jsem zaútočil - úspěšně.
Jenže stuha se netrhla (všichni se na konci soutěže shodli že stuhy byly
obzvlášť pevné), zahákla se mi za konec křídla a rychlý Rampův stroj mě
tahem za stuhu nemilosrdně roztočil. Zem byla blízko a záchrana nemožná.
Spadnul jsem bohužel mimo prostor kde se pro stroj dá dojít. 10 sekund
letu - nic moc. Zbytek heatu jsem jen pozoroval taktiku soupeřů - tohle
téma by vydalo na samostatný článek, ale většina už stejně byla popsána
v modelářských časopisech. Končí boj a jdu si pro model. Žádné závažné
škody, jen zlomená palivová tryska - to se dalo čekat. V průběhu druhého
heatu druhého kola opravuji - přehodil jsem na motor v Kikině karbec z
Ataka s "nezničitelnou" tryskou. Do třetího kola startuji opět
v prvním heatu. Před startem dávám kontrolní let kvůli doladění motoru
s jiným karburátorem - v pohodě. V tomto heatu startuje i Fík na kterého
jsem se chystal (poté co mě opustily představy o seku Rampy a Kikiho).
Heat je opět velmi vyrovnaný. Honím Fíka jak se dá, ale jeho IL-2 s motorem
3,5 je přeci jen o kousíček rychlejší. I přesto se mi dvakrát podařilo
dostat jeho stuhu na své křídlo, ale opět bez seku (bez utrhnutí) - proklínám
pevné stuhy. Krátce před koncem boje mě seknul Kiki, ale za chvíli se
i on po střetu s Fíkem poroučí k zemi. Po přistání prohlížím načervenalé
náběžky obou polovin mého křídla - neklamná známka toho, že stuha tady
byla. V jednom místě mám dokonce potah náběžky prodřený až na skelná vlákna
výztužné skelné pásky - nechápu jak to, že se nepřetrhla. V druhém heatu
třetího kola bylo docela dost seků.
Na základě dosažených výsledků prvních osm pilotů postupovalo do finále.
Byl jsem devátý (tedy ne poslední). Před finále měl Rampa předvést svoji
Extru. Po delším ladění motoru a přípravách k letu odstartoval. Jenže
po asi jedné až dvou minutách dělal vývrtku (to chtěl), přešel z ní do
vývrtky na zádech (to taky chtěl) a z té se pár metrů nad zemí už nedostal
(to už nechtěl). Následovala rána a úžas všech přihlížejících. Pohár o
ránu dne měl majitele. Jak model dopadl netřeba komentovat, je to patrné
z fotek. Nejvíc pád odnesl trup, vše ostatní je podle mě snadno opravitelné,
ale v obrech se nevyznám takže je to možná jinak. Rampa se chvíli vzpamatovával
než model z polohy na zádech otočil na podvozek a přenesl jej do depa.
Po této události se začátek finále trochu odložil. Nakonec zazněl povel
pořadatele a šlo se do finálového boje. Bitky byly nelítostné. Ke konci
přišel Fík o kus výškovky a neřiditelný model skončil na zemi, při nárazu
navíc zlomil křídlo. Rampa se stuhami na křídle vesel čeřil vzduch. Dan
Pék, tak jako při předchozích letech, neskutečnou rychlostí prolétával
prostor bojů.
Závěrečné zúčtování. 1. místo Rampa (Jakub Skotnica), 2. Kiki (Kristián
Popivčák), 3. Dan Pék. Já devátý, na 10. místě Jakub Filipský který jednou
přelétnul bezpečnostní linii a vysloužil si tak 200b penalizaci (ale i
bez ní by mě nepředstihl). Všichni dostali diplomy, vítězové poháry. Jako
bonus byly vyhlášeny ještě dvě ceny. Cena útěchy - 50Kč a bonus 500Kč.
Tyto ceny se losovaly ze všech soutěžících ... zase jsem nic nevyhrál.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Závěr:
Scalecombatové soutěže jsou trochu jiné než ty naše opencombatové. Co
mě hodně vadilo byl malý počet kol i když oproti opencombatu na 7min.
Jsem zvyklý na šest. Tady pokud se jedno kolo nepovede tak je asi vše
ztraceno. Na druhou stranu v šesti kolech je daleko větší šance "přijít
k úrazu" a to by někteří scalecombatáři těžko rozdýchávali i když
mají nachystány tři modely (tedy prakticky pro každé kolo jeden). Co mě
docela bavilo byl způsob startu. Opravdu jsem ze stylu Le Mans měl strach,
ale pokud máte spolehlivý motor který znáte je to pohoda a alespoň se
ukáže technická vyspělost. Dvakrát jsem odstartoval první, v posledním
kole jsem už taktizoval a ačkoli připravený čekal jsem s odhozem modelu
až kolem přelétne Rampa. Dle opencombatových pravidel je na start čas
90s - tedy čas ve kterém musíte spustit motor a s modelem odstartovat.
Scalecombat mě docela chytnul. Sice rozhodně nebudu investovat do větších
motorů a více modelů, ale zkusím prosadit změnu opencombatových pravidel
tak aby modely této kategorie byly použitelné pro scalecombat a když to
nevyjde tak holt nezbývá než zvolit takovou předlohu aby oběma kategoriím
vyhověla. Jde hlavně o rozměrové omezení. Pro opencombat je pravidly dáno
rozpětí 1200mm s odchylkou +-5% (tedy 1140-1260mm), ve scalecombatu je
dána předloha (skutečná letadla z období 1935-1945) a měřítko 1/12 s malými
odchylkami (viz.
pravidla). Rozměrově by nebyl až takový problém vhodnou předlohu sehnat,
ale přeci jen v opencombatovém modelu může být nejvýše motor 2,5ccm a
při větším rozpětí je to ve scalecombatu určitá ztráta. Možná měnit motory?
Každopádně svou předlohu už jsem si vybral - Ta152.
Jooo, tenhle závod pro mne coby opencombatáře byl velkou školou a milí
opencombatoví soupeři věřte, že na příští závody na vás mám nachystáno
pár překvapení. Jaká? To by nebyla překvapení ...
|
|
 |
| Den před soutěží na Vrakovišti. Podle šmouh vlevo se dá poznat že letiště je využíváno nejen modeláři. | Zatím nekompletní startovní pole v den soutěže v Jenišově. | Některé modely připomínaly povrchovou úpravou spíš kity. |
|
|
 |
| Fíkův IL-2 před finálovým letem (ještě vcelku). | Připravuji svou Kikinu tuším do druhého kola. Červený flek na VOP je smotaná stuha. | Úprk ke strojům po vyhlášení signálu "Scramble". |
 |
|
 |
| Hromadný start. | Takhle mi Rampova stuha prořízla konec křídla ve druhém kole. Stuha se zachytla a následoval pád. | Kikiho japonec po třetím kole po srážce s Fíkovo IL-2. |
 |
 |
 |
| Rampa připravuje po třetím kole svého obra ke startu ... | ... a tady o pár minut později po pádu. Možná se jde Rampa omluvit pilotovi. | Stupně vítězů. Zleva s poháry Kiki (K.Popivčák), Rampa (J.Skotnica) a Dan Pék |
Tematicky podobné články: 1.
soutěž OpenCombat2003, 2.
soutěž OpenCombat2003, 3. soutěž
OpenCombat2003