Jedna z velmi podařených kombatových soutěží je za námi. V sobotu 3.7.
uspořádali Dan Pék a Robert Šmíd na letišti ve Všeni nedaleko Turnova
aircombatovou soutěž. Byla zajímavá především tím, že platilo jediné omezení
a to zdvihový objem motoru do 4,5ccm. Soutěže se tak mohli zúčastnit nejen
tradiční kombatoví piloti se stroji jejichž předlohou jsou skutečná letadla
2.SV (tedy modely dle pravidel ACES aircombat 1/12), ale také modeláři
s vlastními konstrukcemi, které buď podmínku reálné předlohy nesplňují
nebo jsou postaveny v jiném měřítku. Konkrétně se kromě stíhaček 2.SV
(dnes prakticky výhradně konstrukce: trup - laminát, křídlo - polystyren+dýha)
objevily celobalzové modely, stroje z extrudovaného polypropylenu (především
opencombatové modely teplických a pražských účastníků, ale také funflyerovský
akrobat(!) na motor 3,5) Zkrátka tohle byl kombat pro všechny. O tom,
že takové soutěže mají budoucnost, svědčí počet soutěžících. Ačkoli v
kategoriích aircombat i opencombat soutěžící spíše ubývají na této akci
se nakonec sešlo 23 pilotů (z 27 přihlášených). Dovolím si jen malou připomínku
k termínu soutěže. První prázdninová sobota, navíc v prodlouženém víkendu,
nebyla asi nejšťastnější volbou. Spousta potenciálních zájemců odjela
na dovolené, tábory apod. (jistě pod nátlakem drahých poloviček či rodičů).
O soutěži jsem se dozvěděl od aircombatáře Jirky Senohrábka, který se
zúčastnil opencombatové soutěže jenž jsem 19.6. pořádal v Teplicích (reportáž
Jardy Marténka byla v minulém čísle RCM). Původně se mi sice nechtělo,
ale po mírném naléhání kamaráda opencombatáře Jardy Marténka z Blanska
a poté co se mi navíc podařilo přemluvit kolegy z našeho teplického týmu
tátu a syna Karáskovi jelo se. O tom, že soutěž je pořádána jako mistrovství
ČR jsem před nimi raději pomlčel.
Samostatnou kapitolou byla účast pražských, dovolím si napsat stagnujících,
opencombatářů. Poté, co jsem na poslední chvíli po domluvě s Danem Pékem
dal upoutávku na soutěž na stránky http://www.rcmania.cz, projevili zájem
o účast Václav Janko (šefredaktor RCM), Boris Guič a David Kyjovský (spravuje
právě zmíněné www stránky). Hoši se ve středu po létání scházejí v jedné
z pražských hospůdek a prý právě tam, v povznesené náladě, padlo rozhodnutí
soutěže se zúčastnit. Nemohu si při této příležitosti odpustit výtku,
že mě účast na výše zmíněné opencombatové soutěži odmítli právě z důvodu
nepřipravenosti modelů. Bohužel David po roce, co kombaty nelétal, nenašel
křídlo. Boris vytáhl model ve stavu jak jej před rokem odložil a ani si
nevšimnul, že má uraženou palivovou trysku (ze svých zásob jsem mu na
soutěži jednu prodal). Venca narychlo opravil také rok odpočívající model
… říkal něco o páté hodině ranní před soutěží a něco o záletu za barákem
ve vilkové čtvrti.
Protože začátek soutěže byl plánován v sobotu již na devátou hodinu vyrazili
jsme z Teplic v pátek. Přespání nám nabídl pořadatel Dan Pék ve svém rodinném
domku v Turnově. Rozhodně to byl dobrý tah. U piva a s kuřaty opečenými
nad ohněm jsme se jednak seznámili s kombatáři z Polska (včetně jedné
pohledné mechaničky) a také se dozvěděli pár novinek a drbů ze zákulisí
aircombatu. Když poláci zahlédli za zadním oknem našeho auta izolepou
potažené opencombatové stroje z epp opět bylo o čem povídat. Úžasný byl
jejich pohled když jsem předvedl oblíbený trik - celkem nešetrně jsem
křídlo jednoho svého modelu pohodil na zem a následně se po něm prošel.
Na závěr povedeného večera Dan a Robert (spolupořadatel) promítli sestřihy
svých videonahrávek z mnoha předchozích soutěží. Srdce kombatářů plesala.
Bylo se na co dívat. Robertovo video obsahovalo také ze záběry z první
aircombatové soutěže u nás uspořádané v Nymburce v srpnu roku 1999 (První
nymburská)! Jo, to byly časy - celobalzové konstrukce … . Danovo kompilace
velmi dobře sestříhaná a ozvučená by se jistě dala nabídnout i televizi
do nějakého X-treme pořadu, co Dane?
Po snídani jsme vyrazili na letiště ve Všeni. Letiště bylo dobře utajeno,
chvíli nám trvalo než jsme místo konání našli. Na placu už trénovala skupinka
mosteckých modelářů s celobalzovými modely Pirát - nechce se mi psát kombaty
- přeci jen podoba těchto modelů je trochu vzdálenější od zažité představy
o kombatovém stroji. Pořadatel připravoval startoviště a zázemí (linie
a přístřešky). Sestavili jsme své modely a vydali se na obhlídku konkurence.
Jak se dalo předpokládat, kromě aircombatových brusů se sešla spousta
dalších modelů. Ale o tom jsem se zmiňoval už na začátku. Ještě jsme stihli
prověřit motory resp. rychlé starty a byl tu briefing pilotů. Pořadatelé
seznámili všechny piloty s organizací závodu, bezpečnostními opatřeními
(linie). Rozhodně nešlo o formalitu neboť odhadem polovina(!) přihlášených
se nikdy podobné soutěže nezúčastnila. Závod byl rozlosován do třech kol
po čtyřech heatech (pro neznalé: heat je jakési podkolo, počet heatů vychází
z požadavku aby v každém kole letěli všichni piloti a to maximálně sedm
najednou) + finále pro sedm nejlepších ze základní části (po třech kolech).
Celkem bylo tedy naplánováno 13 letů, každý 7 minut - velmi slušná porce.
V každém heatu startovalo okolo 6-7 pilotů.
Od prvních okamžiků bylo jasné, že boje budou velmi, velmi tuhé. Piloti
s mechaniky na startovní linii, výstřel startéra, bojovné "uráááá"
a běh k modelům, rychlé nahození motorů a vzhůru do boje. Hned v prvním
heatu letěl kamarád Jirka Karásek ml. Nikdy na podobné soutěži nebyl takže
v roli mechanika jsem mu vše vysvětlil, ještě před ostrým startem jsme
si pro jistotu dali zkušební start (jen nahození motoru). Ostrý start
vyšel perfektně. Odstartovali jsme jako jedni z prvních. I přes to, že
Jirka má ve svém ATAKu starší brněnskou dvaapůlku byl důstojným konkurentem
třiapůlkových strojů. Ne sice rychlostí, ale obratností a určitě vůlí
po seku. Po chvíli dal také první sek. Jestli se nepletu tak vůbec první
v soutěži. Za chvíli následoval druhý. Mezi tím stačil poslat z oblohy
na zem "mezka" Jirky Senohrábka. Chlapáci Sehohrábkovi tvoří
určitě nejpočetnější aircombatový klan. Létá otec Jirka a dva synové Jirka
a Tomáš. Senohrábkové v tomto heatu měli vůbec smůlu - startovali dva
a oba šli předčasně k zemi. Jejich opencombatový ATAK (s motorem 3,5)
byl ještě opravitelný, ale aircombatový "mezek" už rozhodně
ne. V průběhu druhého heatu jsem sledoval především starty a letový projev
bachratých celobalzových modelů PIRÁT zajímavé koncepce. Bylo vidět, že
pro jejich majitele nejsou rychlé starty "denním chlebem" a
tak jim start trval většinou déle. Letový projev bych hodnotil spíše jako
rozvážný. Ačkoli jsou modely osazeny třiapůlkami zřejmě díky tlustému
symetrickému profilu křídla a bachratému trupu nejsou příliš rychlé. Velkou
atrakcí v tomto heatu byl, alespoň pro mne, start třiapůlkového akrobata
koncepce fun-fly. Oproti kombatovým stíhačkám tenhle model neletěl prakticky
chvíli rovně. V průběhu soutěže se i pilotovi tohoto modelu povedlo ukořistit
tuším jeden sek. Já startoval ve třetím heatu spolu s Jardou Marténkem.
Někdy v polovině heatu jsme byli na obloze s Jardou sami. Soupeři popadali
jak švestky. I přes určitou kolegialitu mi to nedalo a pustil jsem se
do Jardova ATAKu 2 (oproti klasickému ATAKu má model postavený jako dolnoplošník).
Zásadní chyba. Po chvíli jsme se potkali. Můj Ki-61 dostal ránu někam
do výškovky. Sice nic neupadlo, ale model už jen klesal, nedalo se stoupat
(sakra, že já to neotočil na záda :-) ). Žitné pole vedle letiště bylo
k nouzově přistávajícímu modelu milosrdné - žádné poškození v důsledku
pádu. Ještě před koncem heatu se podařilo znovu odstartovat Lukášovi Krausovi
(čistokrevný aircombatář). Další dva heaty jsem nevnímal protože jsem
opravoval.
K opravě v zadní části naprasklého trupu mé épépéčkové Ki-61 stačilo pár
kapek vteřiňáku, ohnutou výškovku narovnal drát do kola zasunutý a zalepený
do jedné z dutinek (výškovka je z dutinkového polypropylenu). O pauze
mezi heaty jsem s opraveným modelem dal zkušební let. Krátce po hladkém
startu byl model prakticky neřiditelný. S velkými obtížemi jsem přistál.
Strmější sestup odnesla naprasknutím motorová přepážka. Naštěstí praskla
tak šikovně, že jsem se tím nemusel zabývat. Neřiditelnost modelu jsem
přičítal rušení. Cukání serv mi potvrdil také jiný soutěžící létající
na stejné frekvenci (samozřejmě jsme nelétali spolu). Možnou příčinou
byl ale spíš stávkující přijímač po ráně v prvním kole. Vyměnil jsem ho
a vše bylo v pořádku.
Druhé kolo probíhalo podobně jako první v duchu tuhých bojů a konfrontace
velmi rychlých aicombatových strojů (nutno zmínit pekelně rychlého a přitom
velmi dobře ovladatelného "mezka" Dana Péka - Dan má už prostě
tenhle model "vychytaný", jestlipak by to nechtělo zkusit také
něco jiného?) a ostatních pomalejších až relativně velmi pomalých modelů.
Možná byste čekali, že pro rychlý model musí být stuha pomalého modelu
snadným soustem, ale kupodivu tomu tak není. Celá naše teplická parta
prošla druhým kolem "bez ztráty kytičky", bohužel také bez seků.
Jarda M. dal myslím jeden sek. Pořád hudroval nad nespolehlivostí své
starší dvaapůlky i když mě se zdálo, že v letu motor chodil velmi slušně.
Po ukončení každého kola pořadatel spočítal výsledky a zapsal je do viditelně
umístěné výsledkové tabule. Každý tak měl v průběhu závodu možnost sledovat
jak si vede. Třetí kolo bylo poslední možností k vylepšení pozice a probojování
se do závěrečného finále ve kterém mohlo startovat jen sedm pilotů. Vzhledem
k výsledkům z prvních dvou kol jsem na finále neměl příliš optimistický
výhled. Piloti se v jednotlivých heatech třetího kola už zkušeně stavěli
na startovní čáru a po startovním výstřelu bez problémů vyráželi pro stuhy
soupeřů, do bitvy o uhájení vlastní stuhy a při troše (nebo spíš velké
kupě) štěstí také ke šťastnému přistání. Startoval jsem s Jirkou K. ml.
hned v prvním heatu tohoto posledního kola. Před startem jsem se svým
rozhodčím laškoval na téma zapsání seků za úplatu (spíše naturální), já
navrhoval tři seky, on trval na dvou. Ale je tu výstřel a start. Startovní
pole bylo celkem vyvážené. Boj modelů všech typů a tedy i rychlostí byl
zajímavou podívanou. Podařilo se mi dát dva pěkné seky. Ke konci letového
času jsem se snažil vzít stuhu ještě Jirkovi K. jako zástupci pomalejších
modelů. Nezdařilo se. Každopádně po přistání byly na křídle mé Ki-61 tři
stuhy soupeřů a v konci jedné půlky křídla zaseknutá dýha z potahu křídla
"mezka" poláka Tomasze Zalewského. Vlastní stuha bohužel chyběla.
Se třemi seky jsem se mohl těšit na finále. Třetí kolo se bohužel příliš
nepovedlo Jardovy M. Sice v pohodě odlétal, ale nedal sek a tak se do
finále neprobojoval. Ani Milan Bezstarosti se tradičně nevyhnul srážce
se Standou Krausem. Tato doslova řacha byla asi nejpovedenější za celou
soutěž. Trosky se rozlétly po obloze. Při dohledání trosek na zemi Milanův
Blackburn Firebrand nevypadal zas tak špatně a oprava prý dá práce tak
na dva večery. Naopak při pohledu na zbytky modelu Fairey Battle Standy
K. by vás přešel úsměv. Podle Milanovo slov není poslední dobou soutěž
kde by se se Standou navzájem nesestřelili.
Mezitím, co výpočetní středisko zpracovávalo dosažené výsledky, byl konečně
čas na krátký rozhovor s pražskými opencombatáři u kterých vlastně opencombat
někdy před dvěma roky začal omotorováním svahového kombatového modelu
Stinger. Společně jsme se shodli, že se konečně podařilo pravověrným scalecombatářům
ukázat zač je toho epp. Čtvrté místo Jirky K. ml. a moje třetí po třech
kolech toho byly ostatně důkazem. Snad se nás scalecombatáři s pěknými
stíhačkami nezaleknou. Výsledky byly sečteny a na jejich základě sedm
nejlepších začalo připravovat své stroje pro poslední finálový let.
Od konce třetího kola začal sílit vítr. Navíc foukal ze strany a mírně
zezadu takže pro slabší stroje byl start potenciálně velký problém. Je
tu finále. Rutina - natankovat, zkusit motor, připravit vše ke startu
a rozvážným krokem na startovní linii. Výstřel a hurá do posledního boje.
Piloti prokazovali, že se do finále nedostali náhodou. Neuplynula ani
jedna minuta a je tu první kill. Nevím s kým jsem se srazil, ale má Ki-61
šla do přilehlého kukuřičného pole. Přidělený rozhodčí hlásil čas 50s.
Každý bod za čas strávený ve vzduchu dobrý (za 3s je jeden bod) a tak
jsem se vydal prohledávat kukuřici. Červená stuha jednoznačně označila
místo dopadu. Neradostný pohled. Nejmenší závadou byla přelomená vrtule,
horší byl rozsekaný konec jedné poloviny křídla a jedno chybějící křidélko.
Rychle jsem se vrátil na startoviště s cílem dostat se za každou cenu
do vzduchu a získat drahocenné body za čas. Po rychlé opravě jsem asi
minutu a půl před koncem letu začal startovat. Motor nechtěl naskočit.
Po minutě jsem toho nechal. Nakonec jsem si všiml, že nebylo zapnuté žhavení.
Později po soutěži jsem se dozvěděl, že mě ze vzduchu sundal Jirka Senohrábek
ml. Se smíšenými pocity jsem pozoroval jak přistávají poslední piloti.
Viděl jsem spokojeného Jirku K. ml., který s jedním sekem a uhájenou stuhou
ke spokojenosti rozhodně důvod měl. Téměř celý heat prý kvůli silnému
větru absolvoval letem proti větru. Viděl jsem také Jirku Senohrábka jak
si z finále odnáší dalšího rozbitého "mezka" - stejně jako v
prvním heatu se stal obětí Jirky K. Škody na modelu tentokrát nebyly tak
hrozivé jak v prvním kole. Body z finále byly sečteny s dříve získanými
body a na základě tohoto součtu bylo stanoveno konečné pořadí. 1. Lukáš
Kraus, 2. Dan Pék (po odhalení chyby v zápisu, 3. Jirka Karásek ml. (naprosto
nečekaný ale zasloužený úspěch), 4. Zalewski Tomasz (Polsko), 5. Pavel
Dvořák (autor článku, taky docela úspěch, škoda killu ve finále), 6. Jiří
Senohrábek ml., 7. Lutz Karel.
První tři obdrželi drobné věcné ceny a praktické skládací židle, vítěz
také pohár. Bohužel ještě při vyhlašování začalo pršet. Déšť sílil a kdo
nestihl zabalit věci a modely před vyhlášením (třeba my) docela zmoknul.
Škoda, nebyl vůbec čas prohodit s účastníky pár slov v klidu po soutěžním
stresu. Trochu se po tom několikahodinovém vypětí srovnat, prohlédnout
šrámy na modelech, u soupeřů třeba přidat vtipnou poznámku :-). Proto
se mi i nelehce píše tento článek protože vlastně ani nevím, který model
patřil kterému soutěžícímu a to se pak těžko vzpomíná kdo, kdy a s kým.
Na poznámky v průběhu soutěže nebylo ani pomyšlení. Soutěž skončila okolo
půl třetí odpoledne.
Na závěr si dovolím krátké zhodnocení. Nápad uspořádat takovou soutěž
byl bezvadný a jsem pro pořádání dalších takových. Jde o to společně a
za účasti co nejvíce pilotů si zalétat. A protože je člověk tvor soutěživý
tak také ostatním ukázat svoje pilotní umění a dovednosti. Že to nejde
bez killů se bohužel ukázalo i tentokrát, bylo jich víc než dost. Na druhou
stranu jen minimum nebo žádné modely co jsem viděl nejsou neopravitelné
takže jde jen o to přemoci zklamání, někdy lenost, provést nezbytné opravy
a chtít dostat ty parchanty znovu. Na druhou stranu spousta pilotů odlétala
celou soutěž bez jediného škrábnutí nebo jen s drobnými oděrkami. Jo,
já vlastně jel na soutěž model rozsekat abych měl konečně motivaci postavit
už rok připravované épépéčkové Ta152
h1.
Pokud patříte náhodou k těm co o aircombatu ještě neslyšeli (je ještě
někdo takový?) a chcete se dozvědět více koukněte na klubové internetové
stránky aircombatu http://www.aircombat.bezstarosti.cz.
| STARTOVNÍ LISTINA
(přihlášení) |
|
|
č.
|
jméno |
stroj
|
země, město |
|
1
|
Kraus Lukáš |
Fairey Battle |
ČR, Příbram |
|
2
|
Hazuka Yanek |
|
ČR |
|
3
|
Suk Radovan |
Pirát |
ČR, Most |
|
4
|
Lutz Karel ml. |
Pirát |
ČR, Most |
|
5
|
Kraus Stanislav |
Fairey Battle |
ČR |
|
6
|
Senohrábek Jiří |
BF109H V55
|
ČR, Horoušánky |
|
7
|
Janke Slawomir |
Il-2 (?) |
Polsko |
|
8
|
Bachan Petr |
Horten (delta)
|
USA |
|
9
|
Zalewski Tomasz
|
BF109
|
Polsko |
|
10
|
Houška František |
|
ČR |
|
11
|
Senohrábek Tomáš |
Atak (motor 3,5)
|
ČR, Horoušánky |
|
12
|
Pék Daniel |
BF109
|
ČR, Turnov |
|
13
|
Kubelka Martin |
|
ČR |
|
14
|
Lutz Karel |
Pirát |
ČR, Most |
|
15
|
Senohrábek iří ml. |
epp BF109E
|
ČR, Horoušánky |
|
16
|
Pravec Slávek |
|
ČR |
|
17
|
Franc Jan |
Mustang, Ki-61
|
ČR |
|
18
|
Dvořák Pavel |
Ki-61, Atak |
ČR, Teplice |
|
19
|
Bezstarosti Milan |
Blackburn Firebrand, Spiteful
|
ČR, Kopřivnice |
|
20
|
Fiam Jiří |
Hellcat
|
ČR, Příbram |
|
21
|
Urbaňski Pavel |
|
Polsko |
|
22
|
Martének Jaroslav |
Atak 2 |
ČR, Blansko |
|
23
|
Urbaňski Miroslav |
Bf109 |
Polsko |
|
24
|
Karásek Jiří ml. |
Atak |
ČR, Teplice |
|
25
|
Karásek Jiří st. |
Atak |
ČR, Teplice |
|
26
|
Janko Václav |
eppfire |
ČR, Praha |
|
27
|
Guič Boris |
epp mustang |
ČR, Praha |
|
|
pořadí
|
jméno |
č. |
1.kolo
|
2.kolo |
3.kolo |
body |
body
finále |
body
celkem |
|
1
|
Kraus Lukáš |
1 |
471 |
236 |
224 |
931 |
171 |
1102 |
|
2
|
Pék Daniel
|
11 |
235 |
287 |
336 |
858 |
129 |
987 |
|
3
|
Karásek Jiří ml.
|
24 |
317
|
230 |
134 |
681 |
284 |
965 |
|
4
|
Zalewski Tomasz
|
9 |
135
|
137 |
287 |
559 |
385 |
944 |
|
5
|
Dvořák
Pavel
|
18 |
123
|
185 |
436 |
744 |
117 |
861 |
|
6
|
Senohrábek
Jiří ml. |
15 |
185
|
187 |
287 |
659 |
191 |
850 |
|
7
|
Lutz Karel ml.
|
4 |
94
|
186 |
280 |
560 |
234 |
794 |
|
8
|
Senohrábek
Jiří
|
6 |
135
|
183 |
236 |
554 |
|
554 |
|
9
|
Suk Radovan
|
3 |
172
|
188 |
181 |
541 |
|
541 |
|
10
|
Franc Jan
|
17 |
125
|
169 |
234 |
528 |
|
528 |
|
11
|
Fiam Jiří
|
20 |
193
|
60 |
275 |
528 |
|
528 |
|
12
|
Martének Jaroslav
|
22 |
165
|
225 |
130 |
520 |
|
520 |
|
13
|
Urbaňski Miroslav
|
25 |
187
|
187 |
145 |
519 |
|
519 |
|
14
|
Karásek Jiří st.
|
25 |
186
|
136 |
192 |
514 |
|
514 |
|
15
|
Bachan Petr
|
8 |
61
|
129 |
273 |
463 |
|
463 |
|
16
|
Kraus Stanislav
|
5 |
109
|
181 |
165 |
455 |
|
455 |
|
17
|
Kubelka Martin
|
13 |
211
|
187 |
57 |
455 |
|
455 |
|
18
|
Janko Václav
|
26 |
242
|
61 |
84 |
387 |
|
387 |
|
19
|
Bezstarosti
Milan |
19 |
140
|
119 |
118 |
377 |
|
377 |
|
20
|
Janke Slawomir
|
7 |
128
|
-15 |
187 |
300 |
|
300 |
|
21
|
Senohrábek
Tomáš |
12 |
99
|
112 |
74 |
285 |
|
285 |
|
22
|
Lutz Karel
|
14 |
115
|
55 |
51 |
221 |
|
221 |
|
23
|
Guič Boris
|
27
|
0
|
107 |
100 |
207 |
|
207 |
|
Přihlášení uvedení v modrém poli nakonec nedorazili. U některých účastníků
máte možnost přečíst si jak prožívali soutěž. Kliknutím na zvýrazněná jména
se otevře nové okno s textem. Pokud chcete k vašemu jménu také přidat komentář
dejte vědět na
mail.
 |
 |
 |
 |
| večer před soutěží u Dana Péka |
zázemí soutěže |
celobalzové kombaty Pirát mosteckých modelářů |
epp akrobat - taky kombat (?) |
|
|
 |
 |
| Milan Bezstarosti a jeho Spiteful jako náhradní model - do bojů
nezasáhl |
depo Senohrábků - v popředí aircombatový mezek, v pozadí mezek z
epp |
depo Jana France - v popředí mustang, v pozadí záložní Ki-61 |
Iljušin jednoho z poláků |
|
|
 |
 |
| depo Krausů - poraďte co je to za model (pěkný model vpravo závod
nepřežil) |
Hellcat Jirky Fiama |
polák Tomasz Zalewski s mezkem |
na startovní linii - úplně vpravo Václav Janko se zaseklou vrtulí
v helmě, vedle pomocník Tomáš Ciniburk |
|
|
 |
 |
| obrázek boje, samokřídlo Horten Petra Bachana |
můj Ki-61 a mezek Tomasze Zalewského po boji ve 3. kole, všimněte
si kousku dýhy z křídla polákovo modelu v konci mého křídla |
eppfire Václava Janka, narychlo opravený model po roční pauze |
Dan Pék mezi svými (mezky :-)), Dan vyrábí stavebnice těchto modelů |
 |
 |
 |
 |
| úprk Tomáše C. v roli pomocníka Borise Guiče po nouzovém přistání
v kukuřici - návrat na startoviště a znovu do boje |
po boji ... |
po nouzovém přistání opakovaný start Jirky Karáska st. |
na linii pilotů - Jirku K. st. zazlobila kolena a tak zbytek heatu
odlétal v kleče |
 |
 |
 |
 |
| Fairey Battle Lukáše Krause po killu s Milanem Bezstarosti ve 3.
kole |
Krausovi nesou poškození dalšího modelu statečně |
hledání trosek v přilehlém kukuřičném poli |
můj Ki-61 po killu ve finálovém letu, křidélko jsem nenašel :-( |
